O koních a malování obrazů 

s Helenou Grocholovou

Mnozí majitelé koní, a určitě nejen oni, jistě 
někdy zatoužili mít doma na zdi pověšený 
obraz koně – nejlépe toho svého. A prá-
vě o malování obrazů koní jsme si povídali 
s RNDr. Helenou Grocholovou, která maluje 
od malička a od počátku dávala přednost 
koním, dalším zvířatům a přírodě. Dnes jí 
již malba koní nepřijde těžká. Jak sama říká, 
když dělá člověk něco se zápalem a dlouho, 
tak to k něčemu vypadá.

„

n

Proč zrovna kůň je jedním z nejčastěj-
ších motivů u Vašich obrazů?

Nevím, jestli třeba vy víte, proč ne-

závodíte s auty, nebo na kole, ale na 
koni. Prostě to nějak začalo, ta fascinace 
koněm. Nejspíš to máme nějak po před-
cích, to rozechvění při komunikaci s vel-
kým, silným a citlivým zvířetem. Pravdou 
prostě je, že jsem koně začala malovat již 
jako malé dítě a už jsem nepřestala.

„

n

Jakou roli hrají koně ve Vašem životě? 
Byla jste u koní od dětství, je vztah ke 
koním rodinnou záležitostí?

Byla jsem hodné a poslušné dítě. Ma-

minka sice v dětství trávívala celé prázd-
niny na Moravě, kde s koňmi v zápřahu 
jezdila a měla k nim vřelý vztah. Ale rodi-
če mne od ježdění odrazovali, že je to ne-
bezpečný sport. Až když jsem byla dospě-
lá a stále mne ta touha po koních držela, 
mohla jsem si dovolit koupit si vlastního 
koně a začít se učit jezdit. 

„

n

Jezdila jste někdy v nějakém klubu? 

Když jsem studovala vysokou školu, 

chodívala jsem na Petrov k Staňkovým. 
Byla jsem sice v pořadníku na jezdeckou 
průpravu, ale vždycky mne předešel ně-
jaký místní zájemce, a tak jsem si dlouho 
užívala koně jen od vidlí. Koně jsme si 
s manželem pořídili až po přestěhování 
z Prahy do Lysé nad Labem. Náš první 
kůň byl Shagya arab, bílá klisna, na ní 
jsme se učili jezdit. Pak přibyla klisna ple-
mene Hafling a Quarter Horse. Jsou to 
stavbou těla, pohybem i temperamentem 
zcela odlišná plemena, což je poučné pro 
malíře koní, ale pro vyjížďky do terénu 
to zase tak vhodné není. Nakonec jsme 

museli s těžkým srdcem holky prodat. 
Víte to všichni, kdo koně máte, aby vaše 
partnerství s koněm k něčemu bylo, mu-
síte mu věnovat spoustu času. A ten jsme 
bohužel neměli.

„

n

Žijete mnoho let v Lysé nad Labem, 
městě spojeném jednak s dostihy, 
jednak s výstavami s koňskou téma-
tikou. Jste pravidelnou návštěvnicí 
dostihů v Lysé a akcí pořádaných na 
výstavišti? Jak se vám s výstavištěm 
spolupracuje?

Je to neuvěřitelná náhoda, že jsme se 

přestěhovali právě do prostředí plného 
koní a této náhody se snažím využívat 
pro sběr materiálu a pro inspiraci k obra-
zům. Stala jsem se náruživou fotografkou 
všeho živého a díky akcím na Výstavišti 
v Lysé nad Labem mám možnost pozoro-
vat různá plemena koní na jednom místě, 
a to v klidu i pohybu, což je pro malíře 
koní velmi důležité. 

„

n

Kde a jak hledáte inspiraci k vašim 
malbám?

Snažím se nevynechat žádnou výsta-

vu s koňmi na Výstavišti. Jezdecký fes-

tival, Jaro s koňmi, zářijový Kůň. Mám 
přátele koňáky, jezdce i chovatele, jezdím 
na chovatelské přehlídky.

„

n

Je těžké zachytit a vystihnou koně? Je 
to těžká „disciplína“ z pohledu malíře?

Je těžké umět dobře jezdit na koni? Když 

se něčemu věnujete se zaujetím a dlouhodo-
bě, tak vám to pak těžké nepřipadá.

„

n

Učil vás jeden z nejznámějších výtvar-
níků, který se věnoval malbě koní, Emil 
Kotrba. Jak na tu dobu vzpomínáte, co 
Vám dal?

Od mala jsem hltala knížky ilustrova-

né Zdeňkem Burianem a Emilem Kotr-
bou. Oba jsem měla tu čest osobně znát. 
Když je ale člověk hodně mladý, vše mu 
připadá samozřejmé a napořád. Až poz-
ději jsem pochopila, jaké jsem měla štěstí.

„

n

Děkujeme za rozhovor a přejeme mno-
ho inspirace při malování koní!

„

n

Informace o tvorbě Heleny Grocholové 
najdete na adrese  
www.obrazy-helegro.cz.

 

n

Foto archiv Heleny Grocholové

45

Jezdecký katalog 2017

Jezdecký katalog 2017

45