Disciplíny pod hlavičkou ČJF:

VOLTIŽ

Voltiž je spolu s vozatajstvím jednou ze dvou takzvaně nesedlových disciplín. Jezdec-voltižér při 
soutěži předvádí sestavu cviků na neosedlaném koni. V případě voltiže jsou kladeny nároky na 
výbornou gymnastickou průpravu sportovce, u koně jsou důležité čisté a pravidelné chody.

Mladou disciplínou, zařazenou pod křídla 
Mezinárodní jezdecké federace v roce 
2000 a později i do České jezdecké federa-
ce, je reining. Ten přináší do světa jezdectví 
další zcela nový odlišný rozměr.

Disciplíny pod hlavičkou ČJF:

REINING

Při voltižních soutěžích předvádí jeden 

i více voltižérů sestavu cviků na neosed-
laném koni. Ten s ohledem na obtížnost 
soutěže a věk sportovce jde či cválá v kru-
hu vedený lonžérem. Voltižní závody se 
konají takřka výhradně v hale i v letním 
období, čímž se také liší od většiny jezdec-
kých odvětví. 

Ve voltiži existují povinné a volné se-

stavy. Při povinné sestavě musí závodník 
předvést všechny cviky dané pravidly, 
pak následuje volná jízda, kdy si voltižér 
v rámci pravidel sestavuje cviky sám pří-

padně s trenérem. Výkon bedlivě sleduje 
sbor rozhodčích, který hodnotí provedení 
a obtížnost cviku. Nejvyšší počet bodů od 
rozhodčích získá soutěžící za cviky, při 
jejichž perfektním provedení se dotýká, 
nebo drží koně na co nejmenším počtu 
míst.

Schopnosti lonžéra mají na projev 

koně, jeho klid a pravidelný cval také vel-
ký vliv. A tak i přesto, že diváci vnímají 
zejména samotného voltižéra, nesmíme 
opomenout zmínit lonžéra jako součást 
celé soutěžní dvojice, respektive trojice. 

Voltiž se jezdí nejen individuálně, 

pravidla znají také soutěž skupin, a soutěž 
dvojic takzvané pas-de-deux. A je tu ještě 
jedna odlišnost v rámci jezdeckého sportu. 
Na rozdíl od všech ostatních odvětví zá-
vodí ve voltiži muži a ženy v rozdělených 
kategoriích, což parkur, drezura, všestran-
nost ani další disciplíny neznají. 

n

Reining vychází z tradice využití koní 

v honáctví. Nejhlubší historii tak má v se-
verní Americe, kde se k shánění skotu 
a manipulaci s ním používali koně. 

Disciplína patří k westernovým odvět-

vím, je však čistě sportovní záležitostí. Jez-
dec nepoužívá žádná lasa, nekličkuje mezi 
barely a nechytá telata. To sice patří k wes-
ternu, v reiningu jako sportu jde o předve-
dení přiježděnosti, poslušnosti a přesnosti 
koně.

Dvojice předvádí sestavu cviků, která 

se nazývá pattern. Skládá se z prvků, jako 
jsou kruhy, malý i rychlý velký kruh, pre-
cizní couvání, či tolik typické spiny a sliding 
stop. Pod pojmem spin se rozumí otočka 
o 360° kolem nehybné vnitřní zadní nohy, 

přičemž přední nohy se plynule překraču-
jí. Kůň musí zvládat spin v obou směrech. 
Slidin stop je zjednodušeně klouzavé za-
stavení ze cvalu. Podsazené zadní nohy 
koně při něm kloužou po zemi (speciálním 

Ilustrační foto Eva Solanská

Ilustrační foto Kateřina Návojová

pískovém povrchu s pevným podkladem) 
a přední nohy klušou.

Provedení cviků hodnotí sbor rozhod-

čích. Průměrné provedení cviku je za 70 
bodů, rozhodčí k němu přičítají, či naopak 
odčítají body, podle toho zda je cvik prove-
den korektně a jaký má stupeň náročnosti. 

Pro reining se využívají výhradně wes-

ternová plemena, jako jsou například qua-
ter horse nebo paint horse. 

n

35

Jezdecký katalog 2017