„Můj první kůň West po Taarlon byl 

shodou okolností strakatý. Skákala jsem 
s ním parkury do stupně S, dokonce jsme 
byli mistry Prahy v roce 2003 a byl to 
první kůň, kterého jsem naučila piafovat. 
Letos je mu 21 let a užívá si aktivního dů-
chodu – učí děti a vodí stádo mladých kli-
sen a odstávčat. A díky němu jsem se za-
čala zajímat o strakaté koně. Ale protože 
s koňmi ráda závodím, byli jasnou volbou 
koně zahraniční krve s kvalitními původy 
do sportu. A takové není jednoduché ani 
levné sehnat.“

„

n

Jak je to s barevnými koňmi ve sportu 
všeobecně? Nejen u nás ale i ve světě?

„Samozřejmě, že těch opravdu dob-

rých strakatých koní ve sportu je velmi 
málo, ale již nejsou takovou raritou jako 
dřív. Díky tomu se taky v Evropě občas 
dají koupit hříbata s opravdu dobrým pů-
vodem. A na mezinárodních kolbištích 
se již občas barevní koně objevují. Jme-
nujme například fenomenálního hřebce 
Utah Van Erpekom, který s Johnem Whi-
takerem skákal ty nejtěžší parkury, a nebo 
klisnu Catapulte, jež závodila s Michelem 
Robertsem také mezinárodně. Takže vi-
díte, že i ti nejlepší jezdci světa se straka-
tých koní nebojí. A možná jsou to právě 
oni, kteří mají dostatečné sebevědomí 
neřešit jízlivé poznámky kolegů na téma 
kraviček na parkuru nebo drezurním ob-
délníku. Protože výsledková listina je ná-
sledně neúprosná.“

„

n

Stala jste se někdy terčem takových 
jízlivých poznámek? 

„Jistě a velmi často. Ale uznávám, že 

parkuroví jezdci byli spíše vtipní a říkali 

mi to do očí, což mi vyhovuje a obvykle 
mám nějakou vtipnou odpověď připra-
venou. Na drezurních obdélnících jsem 
v roce 2013 způsobila mírně pozdvižení, 
protože jsem se dvěma strakatými hřebci 
bez předchozích startů v drezuře neoma-
leně nastoupila do soutěží KMK, dostala 
se do finále a ještě byla zvláště s hřebcem 
Special Coloured čtvrtá mezi pětiletými 
a o rok později jsem stejné místo uháji-
la mezi šestiletými. Uznávám, že to bylo 
troufalé. Mezitím soutěžím v drezuře na 
úrovni ST a doufám, že letos postoupíme 
ještě o stupínek výš, na úrověň T. Také 
jsem při drezurním galavečeru byla mezi 
TOP10 oceněnými drezurními jezdci 
mladých koní. Je tedy vidět, že ta tvrdá 
práce se začíná vyplácet.“

„

n

Vy se ale nevěnujete pouze sportu ale 
i chovu. Prozraďte nám něco o vašich 
plemenných hřebcích.

„V současné době vlastním dva stra-

katé plemenné hřebce s výhradně tep-
lokrevnou krví. Prvním z nich je můj 
největší oblíbenec hřebec Bernstein po 
Beethowen z matky Corona, kterého 
jsem si sama odchovala. Je to neskuteč-
ně charakterní kůň, který je ochoten pro 
mě udělat cokoli. A mimo to je skvělým 
skokanem. Doufám, že v letošním roce 
bude v drezuře startovat na úrovni T 
a v parkuru minimálně S. Jeho skokovou 
výkonnost brzdím spíše já, protože přeci 
jen nejsem skokovým jezdcem do vyšších 
parkurů. Bernstein je také skvělým otcem.  
Dává opravdu krásná hříbata a velmi čas-
to se podaří moc pěkné strakaté zbarvení. 
Jeho nejlepší klisnička z minulého roku 
Georgianna Bernstein z matky po Papil-
lion již rozšířila řady mých mladých na-
dějí. Druhého hřebce Special Coloured 
jsem si jako tříletého dovezla z Holand-
ska a v jeho původu je možné najít taková 
jména jako Gribaldi, Olympic Ferro nebo 
Weyden. Special Coloured má skvělé 
chody, je i velmi dobře jezditelný a v le-
tošním roce by jako sedmiletý měl závodit 
na úrovni S a ST. V chovu zatím tento 
hřebec nedostal tolik příležitostí, ale cho-
vatelé se k němu rádi vrací, protože jeho 
hříbata mají velmi dobré chody a jsou 

hodná a jednoduchá. Oba hřebci jsou 
chovatelům k dispozici formou čerstvého 
nebo zmraženého spermatu.“

„

n

A kromě hřebců máte ještě nějaké 
další barevné naděje do budoucna? 

„Kromě již zmíněné roční klisny po 

Bernstein mi dorůstá dvouletá KWPN 
klisna Ilonie po Bontfire z matky po Silvio 
I x Haarlem (po Voltair) x Nimmerdor. 
A také se na výběhu potuluje letos tříletá 
klisna Schneeweischen jejíž otec je po Sir 
Donnerhall I a matka po Don Gregory x 
Rubinstein z chovu Isabel Max Theuer, 
která snad v příštím roce půjde drezurní 
KMK. Ovšem ta není strakatá, ale ani jed-
nobarevná. Takže to bude malé překva-
pení na příští sezonu. Pokud by čtenáře 
zajímaly další podrobnosti, najdou je na 
adrese:  www.sportpinto.cz.“ 

n

43

Jezdecký katalog 2015

I v barvě koně může být kvalita

Jakmile se na parkurovém kolbišti nebo drezurním obdélníku objeví kůň jiného zbarvení než jednobarevného, vzbudí velkou pozornost. 
Zvláště u nás v Čechách. Ve světě jsou strakatí koně ve sportu již obvyklou součástí závodů, a u nás je jednou z průkopnic Anna 
Reinbergerová a její chov strakatých teplokrevníků. A proč právě strakatí koně? Na to jsme se jí zeptali při krátkém rozhovoru!